Školní stránka

Mé školní práce

Studená válka

Seminární práce na společensko vědní seminář

V letech přibližně 1945 – 1991 probíhala ,,studená válka“. Díky svému rozmezí zasáhla do války ve Vietnamu , v Korei a v Perském zálivu . Na válku ve Vietnamu měla značný vliv díky účasti bývalému Sovětskému svazu a USA v obou válkách .

Chceme-li stručně popsat historii studené války, měli bychom se nejprve zeptat, co vlastně tento pojem znamená a jak ho chceme použít. Ví to však vůbec někdo? Pojem studená válka jako první použil oficiálně B. Baruch a neoficiálně komentátor W. Lippman pro označení stavu napětí mezi velmocemi po druhé světové válce.

Studená válka byla konfliktem mezi dvěma systémy, kapitalismem a socialismem,v jejichž čele stály spojené státy a Sovětský svaz. Tento konflikt se neodehrával na bitevním poli, šlo zde spíše o sféry vlivu a o ideologický boj. Proto se období studené války po roce 1945 vyznačovalo především závody ve zbrojení a pouze v omezené míře ozbrojenými střety.

Patří k nejdelším konfliktům v dějinách – trvala zhruba 45 let – a její jednotlivé epizody patří zároveň ke konfliktům nejkrvavějším. Ve svém celku byla také konfliktem nejnebezpečnějším – v jejím průběhu, díky nahromaděným jaderným arzenálům, lidstvo poprvé stanulo na pokraji vlastního vyhubení.

 

Spojené státy vs. Sovětský svaz

Snad nejznámější studená válka se vedla v letech 19471991 mezi Spojenými státy a jejich spojenci sdruženými v NATO na jedné straně a Sovětským svazem (SSSR) a jeho spojenci v rámci Varšavské smlouvy na straně druhé. Protivníci byli také souhrnně označováni jako západní a východní, nebo sovětský blok. Součástí studené války byly závody ve zbrojení.

Studená válka se projevovala vzájemnou nedůvěrou, podezíravostí a nedostatkem snahy o oboustranné porozumění. Několikrát se vyhrotila natolik, že výrazně vzrostly obavy z možného vzplanutí třetí světové války. Ale hrozba hromadného nasazení jaderných zbraní – a vzájemného zničení – konfliktu zdá se že účinně zabránila.

Spojené státy obviňovaly Sovětský svaz, že se snaží ve světě rozšiřovat své pojetí komunismu. Sovětský svaz naproti tomu obviňoval Spojené státy z prosazování imperialismu a snahy o potlačení revolučních hnutí v jiných zemích.

V období 194791 studená válka vyústila v několik lokálních konfliktů. Největší z nich byly korejská válka (195053), válka ve Vietnamu (196475) a sovětská invaze do Afghánistánu (197989). V těchto konfliktech se ale místo obou velmocí v opravdovém boji střetly pouze jejich spojenecké státy. Velmoci se v průběhu studené války do přímého ozbrojeného konfliktu nikdy nedostaly. Několikrát k němu ale měly velmi blízko, nejblíže zřejmě v roce 1962 během kubánské krize.

 

Příčiny konfliktu

Už od roku 1945 můžeme mluvit o stálém zvyšování napětí mezi USA a SSSR. Problémy se objevily už v průběhu války na Jaltské konferenci 4.11. února 1945. Neshody se týkaly hlavně osudu poválečného Německa – západní mocnosti navrhovaly federaci a Sovětský svaz trval na jednotném státě – hranic Polska se SSSR, dále rozdělení poválečné Evropy na zájmové sféry USA a západních spojenců a SSSR.

 

Začátek

Za začátek studené války mnoho historiků považuje svržení atomové pumy na Japonská města Nagasaki a Hirošima a poté projev amerického prezidenta Harry S. Truman 12. března 1947, kterým zformuloval nový směr zahraniční politiky USA (takzvaná Trumanova doktrína). Truman v projevu vyhlásil, že USA se mají stát garantem svobody a demokracie všude ve světě a mají poskytovat pomoc zemím ohrožených diktátory, totalitou, ať už zvenčí nebo zevnitř. Pomoc má být finanční, hospodářská ale i vojenská.

V roce 1948 přišla Amerika s nabídkou ekonomické obnovy zničeného evropského hospodářství. Tento tzv. Marshallův plán byl schválen na Konferenci v Paříži (12. července22. září 1947). Právě ten pomohl rozdělení Evropy na dva mocenské bloky. Státy, které – na nátlak, nebo příkaz Moskvy – plán hospodářské pomoci odmítly, zůstaly v mocenském bloku Sovětského svazu.

 

Studená válka postihla i Československo, které mělo společnou hranici s Německem a s neutrálním Rakouskem. Železná opona (pojem se dostal do obecného povědomí poté, co jej 5. března ve Fultonu použil Winston Churchill) oddělila například Bratislavu od Vídně, přičemž ještě před válkou byly spojeny tramvají.

 

Průběh

Konflikt procházel teplejšími a chladnějšími fázemi, stejně jako i pokojnějšími a konfliktnějšími obdobími.

Krize se vyhrotila například v průběhu Berlínské blokády. K dalšímu významnému střetu demokratického světa v čele s USA a SSSR a jeho mocenského bloku došlo na Korejském poloostrově. Válku mezi jihem podporovaným USA a severem podporovaným SSSR a ČLR  (Čínská lidová republika) ukončila v květnu 1954 konference v Ženevě.

Po Stalinově smrti (5. březen 1953) obě strany projevovaly ochotu rozmrazit vztahy mezi SSSR a západními mocnostmi.

Dohoda o zapojení Německa do NATO z 23. října 1954 z Paříže měla tyto výsledky:

§         ukončila okupační status Německa a uznala Spolkovou republiku Německo za suverénní a nezávislý stát

§         přijetí Německa do NATO

§         položila základ výstavby Bundeswehru s omezeními

 

Pád „Říše zla“

Po nástupu prezidenta Reagana, který označil SSSR za „Říši zla(Evil Empire), opět začaly závody ve zbrojení. Ronald Reagan, i za cenu vysokého rozpočtového deficitu, zapletl přestárlým politbyrem vedený Sovětský svaz do závodů v zbrojení, v kterých Sověti nemohli držet s Američany krok.

 

Sovětský svaz se v průběhu závodů dostal do hluboké krize. Ve snaze zvládnout tempo, které udávala Amerika, začal investovat 50 % hrubého domácího produktu do zbrojařského průmyslu (USA v té době 10 %). Aby dokázal udržet krok, potřeboval by investovat ještě více – 70 % – což bylo vzhledem k ekonomickým podmínkám (nejen) v SSSR nemožné.

 

Tři státní pohřby tří generálních tajemníků v průběhu tří let v MoskvěLeonid Iljič Brežněv (†1982), Jurij Vladimirovič Andropov (†1984), Konstantin Ustinovič Černěnko (†1985) – ukazovaly na výrazné změny mocenské struktury SSSR. Do popředí se dostal mladší Michail Sergejevič Gorbačov, který měl zavést ekonomické změny. V červnu 1987 přišel s programem Perestrojka (Přestavba). Gorbačov se domníval, že pro úspěch ekonomické reformy je nutný i další program Glasnosť – Otevřenost (myšleno politická).

 

Glasnosť nakonec umožnila vznik silnější občanské společnosti a mírový zánik Sovětského svazu a tím i studené války.

 

Závody ve zbrojení

Svou první atomovou pumu odpálil Sovětský svaz 29. srpna krátce po sedmé hodině. Vodíkovou pumu měl SSSR o necelý rok později, než Spojené státy, a to 12. srpna 1953, avšak jednalo se už o tzv. suchou pumu.K oznámení o tomto pokusu byla přiložená i výzva o dohodě ke zničení všech atomový zbraní pro Spojené státy. USA však nadále každoročně navyšovaly tok peněz do atomového zbrojení, modernizace leteckých sil a cvičení pilotů.

USA si našly své obětní beránky-ve zinscenovaném procesu byli i přes masové protesty ve světě odsouzeni a popraveni manželé Rosenbergovi. Poté následoval Oppenheimer, který byl zbaven veškerých funkcí. Zdrcující úder zasadil USA Sputnik 1, protože to znamenalo konec amerických nadějí na úplné zničení SSSR beze ztrát. Sověti mohli od této doby vymazat veškerou údernou sílu USA do půl hodiny.

V roce 1963 byl podepsán balík smluv START o zákazu zkoušek ve vzduchu, ve vesmíru a pod vodou i skladování zbraní hromadného ničení na dně moří a ve vesmíru. Než byl však vyjednán i zákaz zkoušek jaderných zbraní pod zemí do síly 150 Kt a všeobecné zastavení zkoušek od 31.3.1976, Spojené státy provedly na 400 podzemních zkoušek. Celkem provedly 1050 zkoušek, SSSR jen asi 960.

Do roku 1960 se USA snažily kontrolovat veškeré organizace proti zbraním hromadného ničení a jednou z podmínek o odzbrojení bylo že jedině USA mají právo vyrábět a držet atomové zbraně (což byla i funkce světové atomové komise v prvních desetiletích po roce 1945). Poté však USA pod tlakem světové veřejnosti a nemožnosti v budoucnu vytvořit vojenskou převahu nad SSSR ustoupily a začalo vzájemné odzbrojování.

 

Korejská válka byl válečný konflikt, který probíhal na území Korejského poloostrova v letech 1950 - 1953. Konflikt byl 25. června 1950 rozpoután jednotkami armády sovětské části Korejského poloostrova, ukončen byl dohodou o příměří z 27. července 1953. Přičinou sporu byla snaha severokorejských vojsk o ovládnutí celé Koreje a její následné sloučení pod komunistickou vládu.

 

Válka ve Vietnamu byla válka, která mezi lety 1964 a 1975 proběhla jako pozemní válka v Jižním Vietnamu a pohraničních oblastech Kambodže a Laosu a jako bombardovací válka nad Severním Vietnamem.

Ve Vietnamu je tento konflikt známý jako americká válka. Intervence USA ve Vietnamu znamenala vlastně jen poslední eskalaci třicetiletého ozbrojeného konfliktu, který začal v roce 1945/46 odporem vietnamských komunistů a jiných skupin proti setrvání, resp. návratu francouzské koloniální nadvlády (viz též Válka v Indočíně). Proto se často udává i dřívější začátek vietnamské války, nejčastěji rok 1957.

Na jedné straně bojovala aliance USA a Vietnamské republiky (Jižního Vietnamu), podporovaná menšími kontingenty ze zemí SEATO (Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Thajsko a Filipíny). Na straně druhé to byla aliance Vietnamské demokratické republiky (Severního Vietnamu) a Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu, partyzánské komunistické organizace infiltrující Jižní Vietnam. Sovětský svaz a Čína poskytovaly Severnímu Vietnamu a Národní frontě osvobození vojenskou pomoc, přímo však nezasahovaly. Od roku 1970 USA rozšířily vojenské akce, zejména bombardování, na sousední státy Kambodžu a Laos.

Válka byla vedena se značnou krutostí, při níž trpěli civilisté a bylo ničeno životní prostředí: USA použily proti rostlinným porostům defoliant agent orange, neboť po odlistění prales přestal partyzánům sloužit jako bezpečný úkryt. Agent orange je však také velmi silný jed, který lidem způsobuje rakovinu a poškozuje jejich dědičný materiál (DNA). I po desetiletích se proto ve Vietnamu a americkým vojákům, kteří se s agent orange dostali do kontaktu, rodí postižené děti.

 

Karibská krize (též Kubánská krize) byla mezinárodní politická krize. Hrozilo, že přeroste v jaderný konflikt. Vypukla v roce 1962 v důsledku rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě. V reakci na to vyhlásily USA karanténu na Kubě, která měla zabránit dopravení dalších raket na toto území. To se podařilo, neboť sovětská plavidla se na hranici karanténí zóny skutečně zastavila. Po dalších jednáních byly odstraněny i již instalované rakety, USA se zavázaly že nenapadnou Kubu a že stáhnou svoje rakety středního doletu z Turecka. Dalším významným důsledkem této krize bylo zavedení horké linky mezi Bílým domem a Kremlem.

 

Sovětská invaze do Afghánistánu byla vojenská operace sovětské armády na území Afghánistánu. Invaze se uskutečnila v roce 1979 pod záminkou žádosti afghánských vládních představitelů. Na jejím počátku zastřelily sovětské speciální jednotky afghánského prezidenta Hafizulláha Amína a na jeho místo byl z vůle politbyra dosazen dosavadní velvyslanec v Československu Babrak Karmal.

Invaze vyústila v ozbrojený konflikt, který skončil odchodem sovětských vojsk z Afganistánu. Během bojů byly protisovětské jednotky mudžáhidů vyzbrojovány a cvičeny agenty CIA a dotovány USA jako součást boje proti rozpínání Sovětského svazu.

 

Jaltská konference byla jedním ze setkání hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie (Roosevelta, Churchilla a Stalina) během druhé světové války, které se konalo mezi 4. a 11. únorem 1945. Setkání mělo krycí název Argonaut a hlavními otázkami projednávanými byl vztah Spojenců k Německu a Francii, opět se projednávala polská otázka a také vznik Organizace spojených národů.

 

Trumanova doktrína byla vyhlášena 12. března 1947. Řešila především otázku Řecka a Turecka. Řecká vláda totiž požádala Spojené státy o finanční a hospodářskou pomoc. Na Turecko si zase činil nároky Sovětský svaz. Truman v závěru žádá Kongres o finanční podporu těmto dvěma státům ve výši 400 milionů dolarů k 30. červnu 1948. Uvědomoval si totiž, že nárůst totalitních reřimů je vyživován nouzí, a tudíž že prvním krokem pomoci by měla být pomoc ekonomická. Také proto v návaznosti na Trumanovu doktrínu o rok později vzniká Marshallův plán. Vyzývá k převzetí odpovědnosti za politický vývoj východoevropských států. Ačkoli se tedy z praktické stránky zabývá především Řeckem a Tureckem, mluví i o ostatních státech, které ještě komunismu vzdorují.

 

Marshallův plán oficiálně Plán evropské obnovy (European Recovery Program) byl plán přijatý Kongresem 3. dubna 1948 s cílem organizovaně zabezpečit americké úsilí pomoci poválečné Evropě. V důsledku odmítnutí ze strany krajin východního bloku, byl plán omezený jen pro západní Evropu.

Plán poprvé vyhlásil státní tajemník USA George C. Marshall 5. června 1947 v projevu na Harvardu. Byl iniciátorem a tvůrcem plánu. V letech 1948 - 1952 poskytly Spojené státy v rámci tohoto plánu západní Evropě pomoc ve výši přibližně 13 miliard dolarů. Marshallův plán přispěl k hospodářské rekonstrukci západní Evropy, obnovil průmysl, zemědělství a oživil mezinárodní obchod. USA si touto hospodářskou pomocí zabezpečilo vliv a prestiž v Evropě, která se postupně rozdělila na blahobytný Západ a zaostávající Východ. Generál Marshall byl za svoji celoživotní práci oceněn Nobelovou cenou za mír.

 

Perestrojka byla skupina ekonomických reformních kroků zahájených v červenci 1987 v SSSR tehdejším Generálním tajemníkem SSSR Michailem Gorbačovem.

Úkolem perestrojky byla především restrukturalizace sovětské ekonomiky, která byla rozvrácená novým kolem závodů ve zbrojení ze začátku 80. let 20. století. Na ekonomické reformy perestrojky navazovaly také širší změny k demokratizaci společnosti, soustředěné v procesu tzv. glasnosti, politiky otevřenosti.

Veškeré změny ale měly být prováděny tak, aby zůstala zachována vedoucí úloha komunistické strany a socialistický systém. Proto se také hovořilo o demokratizaci a ne demokracii a o glastnosti a ne svobodě slova.

Ani v ekonomické oblasti nebyla perestrojka dostatečně radikální k tomu, aby nastartovala umírající sovětskou ekonomiku. Gorbačov dosáhl jisté úspěchy v decentralizaci a zvýšení samostatnosti podniků. Bez změny zůstaly ale jiné atributy centrálně řízeného komunistického hospodářství – kontrola cen, nesměnitelnost rublu, nemožnost soukromého vlastnictví a pokračující státní dozor nad ekonomikou. To spolu s národnostními a náboženskými problémy a vysokým vojenským rozpočtem, který dosahoval desítek procent sovětského HDP, dovedlo zemi až k rozpadu.

Perestrojka skončila po šesti letech nezdarem a rozpadem SSSR. V konečném důsledku (opuštění Brežněnovy doktríny) vedl její nezdar k pádu všech komunistických režimů v Evropě a k ukončení studené války.

 

Výraz glasnosť pochází z ruského jazyka a znamená „otevřenost“ v politickém smyslu. Toto slovo bylo zavedeno ve spojitosti s dalším politickým pojmem přestavba - perestrojka v někdejším Sovětském svazu za vlády Michaila Sergejeviče Gorbačova, posledního prezidenta SSSR před rozpadem. Termín označuje politiku maximální otevřenosti o činnosti státních orgánů a minimálního potlačování svobod slova a informací. Je jedním z klíčových směrů reforem, navržených generálním tajemníkem ÚV KSSS a prezidentem SSSR, M. Gorbačovem, obecně známých pod názvem Přestavba.

 

Komunismus je ideologie beztřídní společnosti založená na společném vlastnictví výrobních prostředků. Je zaměřen antidemokraticky a antiliberálně, přestože sami komunisté tvrdí opak; v komunismu jsou totiž zájmy a práva většiny vždy důsledně nadřazeny právům a zájmům jednotlivce, jak tvrdí někteří jeho odpůrci.

 

Imperialismus je označení pro politiku, vedenou snahou o rozšíření vlivu jednoho státu na jiné. Cílem je vytvořit velmoc nebo získat dominantní vliv na území, na které si činí tento stát nárok.

Poslední komentáře
16.09.2015 07:00:38: mooc pěkné,učila jsem se podle toho do školy smiley${1}smiley${1}