Školní stránka

Mé školní práce

Národní parky

Referát na ekologii

Krkonošský národní park

Krkonošský národní park byl založen roku 1963. Rozkládá se na území Krkonoš a Rýchor od Novoměstského sedla na západě až po Žacléřské sedlo na východě. KRNAP je jedním z nejvýznamnějších chráněných přírodních uzemí u nás a řadí se mezi největší parky v Evropě. Na KRNAP navazuje na severu v délce 30 km polský Karkonoski park narodowy na ploše více než 55 km, s nímž tvoří nedílný přírodní celek.

Krkonoše patří k hercynským pohořím vyvrásněným v prvohorách, před zhruba 600 miliony lety. Výrazně překračují horní (alpinskou) hranici lesa, která se zde pohybuje okolo 1250 m n. m. Vysokohorské rysy přírody krkonošských hřbetů a hřebenů podtrhuje a formuje drsné klima s velmi chladnými severními a severozápadními větry, nízkými teplotami vzduchu a vysokými úhrny atmosférických srážek.

Krkonoše přes svou malou rozlohu oplývají neobvykle bohatou flórou  (listnaté, smíšené, smrkové lesy, horské louky, ledovcové kary, rašeliniště) a v kontextu ostatních hercynských pohoří tak zaujímají mimořádně významné místo. Vysoká druhová diverzita rostlinných společenstev s přítomností řady vegetačních stupňů od submontánního (500 – 800m. n. m.) po alpínský (1450 – 1062 m. n. m.) podmiňuje rovněž složení krkonošské fauny (240 duhů – 57 savců, 165 ptáků).


Národní park Šumava

Rozsáhlé území při jihozápadní hranici České republiky, Rakouska a Německa bylo vyhlášeno za národní park Šumava v roce 1991. Jedná se o náš dosud největší národní park.

NP Šumava se táhne od Železnorudské kotliny na západě, zahrnuje oblast Šumavských plání v okolí Kvildy a dál sleduje jeho hranice tok Teplé Vltavy až k Nové Peci u Lipenského jezera. Zahrnuje i Trojmezenskou hornatinu s masivem Plechého. Svou rozlohou 69.030 ha je největším národním parkem nejen v ČR, ale i v celé střední Evropě. Nadmořská výška jeho území se pohybuje od 600 (údolí Otavy u Rejštejna) do 1378 m (vrchol Plechého - nejvyšší hory české části Šumavy).

Převažujícím typem je vegetace lesní, která se do své dnešní podoby zformovala během dlouhodobého vývoje v poledové době. Lesní vegetace v současné době představuje širokou mozaiku od silně pozměněných, nepůvodních společenstev až po zbytky původních lesních porostů, které zůstaly zachovány na více lokalitách Šumavy (Boubín, Smrčina, Stožec apod.).

Fauna Šumavy se dotvářela do dnešní podoby během doby poledové a měla původně téměř výhradně lesní charakter. Většina druhů živočichů vázaných na les se udržela do dnešní doby s výjimkou velkých predátorů (medvěd, rys, vlk, kočka divoká) vázaných na přirozená stanoviště.

Vodní toky Šumavy jsou v horních tocích minimálně znečištěny a díky tomu je Šumava jednou z nejvýznamnějších oblastí výskytu vydry říční v ČR.

 

Národní park Podyjí

Národní park Podyjí je nejmenším národním parkem v České republice. Reprezentuje ovšem výjimečně zachovalou ukázku krajiny říčního údolí střední Evropy. Kaňon Dyje, místy až 220 metrů hluboký, vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami.Specialitou národního parku jsou proto spektakulární výhledy do hlubokého kaňonu.

Území vyniká vysokou pestrostí rostlinných a živočišných druhů. Najdeme tu zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem a dubohabrové porosty v kaňonu Dyje. Pouze v Podyjí a nikde jinde na světě se vyskytuje endemický jeřáb muk hardeggský. Roste tu 77 druhů chráněných rostlin, z toho 18 orchidejí.

V národním parku žije 65 druhů savců. Podél řeky žijí vydry a ledňáčci. Nad hlubokými lesy krouží čáp černý a vřesoviště obývá populace dudka. Skály nad kaňonem Dyje jsou domovem výra a podél turistických stezek tady pobíhají nádherné ještěrky zelené. Pokud budete mít štěstí, zahlédnete užovku stromovou – jediného stromového hada střední Evropy,  – nebo mloka skvrnitého.

V parku je neuvěřitelně bohatě zastoupen hmyz. Z chráněných druhů je to například kudlanka nábožná. Motýli jsou zastoupeni 12 chráněnými druhy, včetně dvou druhů otakárků. Rovněž brouci jsou reprezentováni zajímavými druhy, např. nosorožík kapucínek, roháč obecný a tesařík obrovský atd.


Národní park České Švýcarsko

Národní park České Švýcarsko vznikl k 1. lednu 2000 jako čtvrtý národní park České republiky. Navazuje na Národní park Sächsische Schweiz (Saské Švýcarko) na německé straně, který byl zřízen již o 10 let dříve (1990).

Hlavním předmětem ochrany Národního parku České Švýcarsko je především velmi charakteristicky vyvinutý pískovcový fenomén, tj. unikátní geomorfologie pískovcového skalního města a na ni vázaná bidoverzita.

Národní park České Švýcarsko je součástí rozsáhlejšího celku Labské pískovce. Bilaterální celek národních parků České a Saské Švýcarsko představuje reprezentativní ukázku kvádrových pískovců České křídové pánve, která ve své rozsáhlosti (celkem 172 km²) při současném minimální osídlení (na území obou národních parků existují pouze dvě malé vesnice) nemá v Evropě obdoby.

Převážnou část Národního parku České Švýcarsko zaujímají Jetřichovické stěny – rozsáhlé partie skalních a lesních komplexů prakticky bez osídlení.

K nejznámějším objektům této části národního parku patří Národní přírodní památka Pravčická brána – evropsky unikátní skalní most.

Turisticky silně navštěvované jsou rovněž Jetřichovické skály, zejména vyhlídky Mariina skála, Vileminina skála a Rudolfův kámen, a dále rovněž tzv. skalní hrádky (Šaunštejn, Falkenštejn a další). V severní části Jetřichovických stěn patří k nejvyhledávanějším částem Kyjovské údolí, které pokračuje soutěskou Křinice (z německé strany je část přístupná plavbou po člunech).

Žádné komentáře