Školní stránka

Mé školní práce

Marie Terezie

Seminární práce na Společensko vědní seminář

Dětství

V Hofburgu, 13. května 1717 se Karlu VI. a Alžbětě Kristině, princezně brunšvické, narodila dcera Marie Terezie, která byla pokřtěna vodou z Jordánu na Marie Terezie Walburga Amálie Kristina, ale říkalo se jí Résinka, Rézička. Jejími patronkami je panna Maria a svatá Tereza z Avily. Dětství Marie Terezie trávila na zámku Favorit. Byla spontánní, roztomilá, neostýchavá a sotva začala mluvit, jako první oslovovala své poddanné. Její vychovatelka si sní často hrála a tak jí Marie Terezie začala říkat „mami“.
Podobu měla po své matce, byla hezká, přitažlivá, vysoká, štíhlá s pravidelným oválným obličejem a bílou pletí, jemnými tvářemi, hlubokými modrými oči, pěkně modelovanými rty a světlými vlasy.

Marie Terezie byla vzdělávána jezuity. Uměla mluvit plynule italsky, německy, francouzsky a slušně mluvila španělsky i latinsky. Znala dobře jak historii tak dějiny umění a také klasickou literaturu. Měla zájem o matematiku, kreslení, malování pastelů, hudbu a tanec. Měla pěkný hlas a hrála na klavír. Účastnila se nadšeně všech dvorských slavností. 17. května 1724 tancovala Marie Terezie spolu se svou mladší sestrou Marií Antoanetou v opeře Euristeo,  

4. listopadu 1730 vystupovala jako malá pěvkyně a roku 1732 jako herečka.

Na uměleckou výchovu kladl otec Marie Terezie Karel VI. zvláštní důraz. Našla-li Marie Terezie v něčem zalíbení, věnovala se oné věci duší i tělem, vrhala se do ni hlava nehlava a neztrácela trpělivost. Projevovala přitom vytrvalost, jaká byla u princezny vídána jen málokdy.

Svatba Marie Terezie a Františka|. Štěpána Lotrinského

Začalo se jednat o budoucím manželi Marie Terezie, protože se však zatím nenarodil mužský následník trůnu, jednalo se zároveň o budoucím králi. Mezi uchazeče patřil např. don Charlos ze Španělska, nebo princ Emanuel z Portugalska. Nakonec byl vybrán Kliment Lotrinský, který ale zemřel. Místo něho si měla vzít jeho mladšího bratra Františka I. Štěpána Lotrinského, jenž navštívil Vídeň už v roce 1723.

Když měl být Karel VI. korunován českým králem, 5.září 1723, byl pozván, budoucí manžel Marie Terezie, lotrinský princ František I. Štěpán. Císař ho pozval, aby sám viděl patnáctiletého mladíka, který udělal dojem jak na císaře tak i na šestiletou Marii Terezii. Císař jezdil s princem na hony a považoval ho za syna, kterého nikdy neměl. František se také účastnil všech slavností, plesů a zábav. Takto to trvalo šest let.
Když zemřel vévoda Leopold, tedy Františkův otec, musel se v roce 1729 vrátit domů, aby převzal vládu. Marie Terezie, které bylo dvanáct let, se do prince zamilovala a věděla, že je ten pravý, ale zatím si to nechávala pro sebe.
V roce 1732 se František I. Štěpán vrátil rovnou do Vídně, protože se mu nechtělo vracet do Lotrinska. A tak přenechal vládu své matce Alžbětě Charlotě. Marie Terezie byla princovým příjezdem nadšena. Během té doby se z ní stala mladá žena, do které se, když ji spatřil, zamiloval i princ František I. Štěpán.

Dne 31.1.1736 požádal vévoda Lotrinský oficiálně císaře o ruku Marii Terezii. Na znamení souhlasu připnula matka Marii Terezii na hruď diamanty zdobené miniaturami budoucího manžela. Poté, co ženich políbil nevěstě ruku, byli snoubenci odloučeni. Tak to předepisovala dvorská etiketa.
12.2.1736 se devatenáctiletá Marie vdávala za Františka I. Štěpána Lotrinského. Avšak než se vzali podepsali revers, že se vzdávají trůnu. To kdyby se Karel VI. dočkal mužského dědice. Velká svatba to vůbec nebyla, protože si to nepřáli jak rodiče tak ani mladý pár. Tím přišel o zábavu vídeňský lid. Svatba se konala za hradbami Hofburgu a svatební obřad v augustiánském kostele. 14. února 1736 byla svatba ukončena nádherným plesem ve Španělském sále Hofburgu.

 

Děti a jejich výchova

Svého manžela však velmi milovala a byla mu nevěrná "jen" fyzicky. Marie Terezie měla za 40 let manželství "jen" 16 potomků, jedenáct dívek a pět hochů přestože každý rok bývala v požehnaném stavu. František však věděl, že ne všechny děti jsou jeho.

Marie Terezie byla známá tím, že všechny šperky měla z perel. Svým milencům dávala na památku své medailonky.

Jen devět dětí se dočkalo dospělosti. Jedna dcera zemřela bezprostředně po porodu (Marie Karolina (*/V1748)), dvě podlehly epidemiím v dětském věku (Marie Alžběta (*1737-V1740),  Marie Karolina (*1740/V1741)) a dvě téměř v dospělosti (Johanna Gabriela (*1750-V1762), Marie Josefa (*1751-V1767)). Z pěti synů předčasně zemřel jeden, druhorozený šestnáctiletý Karel Josef (*1745-V1761). Jeho smrt zavinila epidemie neštovic, stejně jako smrt obou žen nejstaršího syna Josefa (*1741-V1790). Ze šesti arcivévodkyň, které dospěly, dvě (Marie Anna (*1738-V1789), Marie Alžběta (*1743-V1808)) zůstaly pro tělesné vady způsobené nemocemi neprovdány. Světskou vládu nastoupil prvorozený Josef, a po něm mladší bratr Leopold (*1747-V1792). Nejmladšího Maxmiliána (*1756 -V1801) čekala církevní kariéra. Ferdinand (*1754-V1806) působil jako místodržitel Milánska.

Na rozdíl od jiných korunovaných hlav, měla Marie Terezie mateřský vztah ke svým dětem.
Starala se o jejich zdraví, potřeby, plánovala a podporovala jejich vývoj. Děti vzdělávala jednotlivě nebo po dvojicích, pokud se k sobě hodily věkem a pohlavím. O malé chlapce a dívky se staral zvláštní služební personál a pokyny šly přímo od panovnice. Marie byla sice milující, ale byla to velmi přísná a náročná matka. Základy její výchovy byly zbožnost, poslušnost a kázeň. Trucovat nebo odmlouvat v dětských pokojích nebylo možné. Naopak nejvíc dbala na tom, aby její děti dodržovaly modlitby a duchovní cvičení. Kladla velký důraz na hygienu, správnou stravu, harmonické prostředí. Největší důraz ale kladla na to, aby děti nebyly rozmazlené. Vychovatelé nesměli mít s dětmi přátelský vztah, nesměli jim nic promíjet. Výchova dívek a chlapců samozřejmě probíhala jinak. Zatímco chlapci se učili jak vládnout, dívky se učily být dobrými manželkami. Marie Terezie přísně zastávala názor, že žena je tu od toho, aby sloužila manželovi, plnila jeho přání a zásadně se nemíchala do politiky. Zachovávala přesvědčení, že "Ženy nemají nikdy pravdu, ať je jejich muž jakýkoli.". Toto vtloukala svým dcerám do hlavy. Svou nejstarší dceru - Marii Amélii (*1746-V1804) - provdala za vévodu z Parmy, velmi ošklivého a navíc hloupého muže, Marie Karolína (*1752-V1814) dostala Ferdinanda Neapolského-Sicilského, ten byl velmi neotesaný muž, Marie Antoinetta (*1755-V1793) si v patnácti brala francouzského krále Ludvíka XVI. Jediná Marie Kristina (*1742-V1798) si mohla vzít muže, kterého chtěla Alberta Těšínského.
 I když Marie Terezie tvrdila, že všechny své děti miluje stejně, měla samozřejmě mezi nimi své oblíbence. Nejvíce milovala Marii Kristinu, která se narodila ve stejný den jako ona. Možná právě proto k ní chovala takové sympatie; to však vedlo k velké žárlivosti mezi sourozenci. I jako dospělí z ní měli strach pro její neustálé kárání a napomenutí.

 

Vládnutí Marie Terezie

V roce 1740 se Marie Terezie na základě tzv. pragmatické sankce (nástupnické právo pro muže i pro ženy) ujímá moci nad habsburskou monarchií. Svého manžela Františka I. Štěpána Lotrinského jmenovala spoluvládcem. Její nástupnictví ale hned vzápětí zpochybnilo několik zájemců o země monarchie: pruský král Friedrich II. už v prosinci roku 1740 zaútočil na Slezsko, další útoky pak přicházeli ze strany bavorského kurfiřta Karla Albrechta, Francie či Saska - začíná tzv. válka o dědictví rakouské (1740-48).

Tato válka promění zprvu nejistou a bezmocně působící ženu v hrdou, panovačnou a ctižádostivou panovnici, nepochybující o své vyvolenosti a odpovědnosti za země monarchie. Marie Terezie se ukáže jako nepoddajná, statečná a odpovědná vládkyně, přestože během bojů přijde o Slezsko, Kladsko a Parmu.

25. června roku 1741 v Prešpurku je  korunována na uherskou a 12. května roku 1743 v pražském chrámu sv. Víta je korunována na českou královnu již uznána většinou států – to znepokojilo Fridricha II., měl obavu o Slezsko a roku 1744 vpadl znovu do Čech, ale byl zatlačen zpět do Slezska. V roce 1745 byl uzavřen mír v Drážďanech, potvrzeno odstoupení Slezska.

Její manžel František I. Štěpán Lotrinský je pak v roce 1745 zvolen římským císařem. 

V roce 1747 nechala ustanovit komisi cudnosti, která měla bdít nad sexuálním životem poddaných a zamezit mimomanželským vztahům. Toto opatření však brzy zrušila, jelikož se jí za to vysmívala půlka Evropy.

Během osmi let úporného boje vyzrála v opravdovou panovnickou osobnost. Vyrostla ve všech ohledech. Jako mladá žena i jako panovnice zajímavá byla tím, že měla ohromnou chuť do života. Byla přirozená, otevřená a přímočará. Měla ráda „karusely“, jakýsi druh turnajů, při nichž mohla divákům ukázat svou tělesnou zdatnost. V tehdejší době to bylo nevídané a tak se to neobešlo bez kritiky.

 

Reformy za Marie Terezie

reformy v oblasti správy státu:
Nejvyšší orgány státu: česká dvorská kancelář a rakouská dvorská kancelář byly zrušeny, namísto nich nové - společné. Byla samostatně organizovaná soudní moc, změněn trestní zákon - sjednocení existujícího rakouského a českého práva a odstraněno mučení.

Od roku 1753 bylo periodické sčítání obyvatelstva, číslování domů a příjmení.

reformy v oblasti hospodářské:
Ztráta Slezska byla i přínosem - počátek intenzivnějšího budování průmyslu v českých zemích: státní podpora, zakládány manufaktury: plátenické, sklářské. Zrušeny hranice mezi jednotlivými zeměmi, budovány silnice.

reformy v oblasti školství:
Roku 1774 byl vydán školní řád, stanovující povinnou školní docházku od 6 do 12 let. O Vánocích trvaly prázdniny 3 dny, o Masopustu 4 dny a o Velikonocích zůstávaly děti 12 dní doma.

V r. 1784 bylo rozhodnuto, že se prázdniny posunou ze září a října na červenec a srpen.

Typy škol:
triviální školyTrvaly šest let. Vyučovaly se 3 předměty - čtení, psaní, počty. Mezi tyto

                           předměty se nepočítalo povinné náboženství a také pracovní výchova.         

                           Mluvilo se v nich v rodném jazyce.

hlavní školyZde se mluvilo jen německy. Děti kromě tradiční výuky získávaly znalosti ze

                        zeměpisu, dějepisu, latiny, slohu, geometrie a přírodovědy. Zpočátku byly

                        tříleté, později byly rozšířeny o jednu třídu.

normální školyByly čtyřleté a žáci si v nich rozšiřovali vědomosti z předešlých škol.

gymnázia – Připravovala na univerzitní studium. Byla zaměřena na výuku klasických i

                    moderních jazyků, matematiky, přírodních věd a kreslení či rýsování.

V roce 1775 bylo v Čechách 1500 vzdělávacích ústavů, roku 1790 bylo asi o 1000 škol více

Vdova

Dne 18. srpna 1765 ji zasáhla největší rána jejího života. Toho dne zemřel její milovaný manžel František I. Štěpán Lotrinský. Marii Terezii to velmi zasáhlo, byla tak zdrcená. Ostříhala si vlasy, světnici, kde skonal přeměnila v kapli. Poručila, že se musí nosit černý oděv, sama nosila černé šaty, vdovský čepec a kolem krku zavěsila leda perly (symbol smutku), své šperky dala dcerám a zakázala líčidla. Marie stále více ztrácela zájem o hudbu a divadlo, už ji nic netěšilo. Až do své smrti nesla jeho ztrátu velmi těžce. Z po zábavě toužící císařovně se změnila v truchlící ženu. Po smrti jejího manžela nechala svého syna Josefa II. jmenovat spoluvládcem. Stále měla plnou moc nad rozhodováním.

 

Smrt Marie Terezie

V roce 1767 prodělala pravé černé neštovice. Nemoc trvala od 23.května do 14.června a překonala ji. Od té doby se jí, ale zdraví zhoršovalo. Zůstávala často sama, protože se její děti rozprchly do ciziny. Časté porody, rány osudu i vladařské těžkosti způsobily proměny v její osobnosti. Stala se vážnou až zádumčivou a s přibývajícími léty mizela i její někdejší krása. Už dávno nebyla ženou krásného obličeje a jemné pleti. Na její tváři byly patrné stopy po neštovicích, které prodělala ve věku padesáti let, a otylost změnila její dřívější urostlou, majestátní postavu. Marii Terezii otékaly nohy a díky tomu byla její chůze velmi pomalá, trápila jí záducha a kašel. Měla dýchací potíže, potíže s vysokým krevním tlakem. Trápila ji srdeční vada.

Na podzim roku 1780 se u Marie Terezie objevily potíže a silný kašel. Císařovnin stav se rychle zhoršoval. Život Marie Terezie skončil 29.listopadu 1780 před 21. hodinou ve věku 63 let, 6 měsíců, 16 dnů ve Holfburgu, kde se narodila. Zemřela na zápal plic. 3.prosince 1780 se ocitla vedle svého muže v kapucínské hrobce.

Marie Terezie byla velká žena a panovnice. Byla sice panovačná, přehnaně přísná, prokazovala malé pochopení v umění. Naopak však byla moudrá, měla výrazný smysl pro právo a spravedlnost.

Ve Vídni má sochu, na které sedí na trůně, v ruce drží žezlo a pragmatickou sankci.

 

František |. Štěpán Lotrinský

*8.12.1708, Nancy, V18.8.1765, Innsbruck

Nejstarší syn lotrinského vévody Leopolda a Alžběty Charlotty Orleánské byl korunním princem lotrinského vévodství, kde jeho rodina vládla téměř nepřetržitě od roku 1047. V patnácti letech odešel na vídeňský dvůr, kde si ho císař Karel VI. velmi oblíbil, nazýval ho ,,krásným Francouzem" a rád s ním jezdil na lovy. Štěpán po otcově smrti měl převzít vládu v Lotrinsku. V letech 1731-1732 podnikl velkou cestu po Evropě. Dne 12.2.1736 se konala jeho svatba s Marií Terezií. Roku 1737 se stal toskánským velkovévodou. Nejraději trávil svůj čas na lovu či u hracího stolu. V jeho okolí panovala přirozená rodinná atmosféra, šťastní manželé se svědomitě starali o výchovu šestnácti dětí. Intenzivně pečoval o rozkvět vlastních statků, dokonce půjčoval peníze státní pokladně. Postupně převzal správu statků své manželky, jež ho roku 1763 pověřila umořením státního dluhu a sanací státních financí. Jako nadšený přírodověc experimentoval ve vlastní chemické laboratoři, věnoval se alchymii, sbíral minerály, gobelíny a mince.


Josef ||.

V pondělí 13. března 1741 časně ráno mezi druhou a třetí hodinou se narodil korunní princ Josef Benedikt August Jan Antonín Michael Adam, budoucí císař Josef II. Už odmalička se Josef učil, jak vystupovat na veřejnosti. Ve čtyrech letech se zúčastnil baletního představení, v šesti letech již tančil na plese.

Zálibu nalezl princ zejména v matematice a geometrii. Jeho zájem patřil i geografii a historii. Postupem doby se počet předmětů rozšiřoval. Přibyly filozofie a etika, nezapomnělo se ani na právo. Dále se rozšiřovala i jazyková výuka – vedle němčiny a francouzštiny s latinou se Josef dostal i k italštině, ještě později i k češtině a maďarštině. Josef hrál na violoncelo a zpíval, dobře a rád.

Dva měsíce před jeho 16. narozeninami dostal neštovice. Následník nad neštovicemi vyhrál, již počátkem února 1757 byl z nejhoršího venku.

Svatbu měl 6. října 1760 s krásnou Izabelou. Jeho manželské štěstí nemělo dlouhého trvání. Izabela zemřela 27. listopadu. Porodila dvě holčičky Marii Terezii, která zemřela po osmi letech a  Kristinu, která zemřela dvě hodiny po porodu. Josef se rozhodl, že se už nikdy neožení. Na velké nátlaky matky se však přece jen ještě jednou oženil v roce 1765 s ošklivou Marií Josefou Bavorskou, která zemřela dva roky po svatbě. Pak už Josef zůstal vdovcem až do své smrti.

27. března 1764 byl Josef zvolen římským králem. Po smrti otce roku 1765 byl jmenován římskoněmeckým císařem a spoluvládcem své matky. Po smrti Marie Terezie 29. listopadu 1780 se ujal vlády v monarchii, stal se českým a uherským králem.

V roce 1783 založil ve Vídni Všeobecnou nemocnici.

20. února 1790 zemřel ve Vídni, tři týdny před svými 49.narozeninami. Byl pohřben v kapucínské hrobce vedle svých dcer a manželek.

Poslední komentáře
24.02.2012 22:35:26: máš to docela moc dlouhí ale co jsi udělala tak moc kratuluji smiley${1}.............