Školní stránka

Maturitní otázky - účetnictví

Analýza účetní závěrky podnikatelů

Účetní výkazy jako výchozí základna rozborové činnosti:

Údaje  zjištěné v účetnictví se shrnují při účetní závěrce do účetních výkazů – rozvahy (bilance), výkazu zisků a ztráty a do přílohy.

Rozvaha poskytuje informace o finanční a majetkové situaci účetní jednotky k určitému časovému okamžiku. Jsou to údaje:

    - o stavu a struktuře majetku (o aktivech)

    - o zdrojích financování, z nichž byl majetek pořízen (o pasivech)

Výkaz zisku a ztrát obsahuje údaje o nákladech, výnosech a výsledku hospodaření za účetní období, a to v členění z provozní, finanční a mimořádné činnosti.

V příloze se uvádějí obecné údaje o účetní jednotce, informace o použitých účetních metodách a obecných účetních zásadách, doplňujících informace k rozvaze a k výkazu zisku a ztrát a přehled o peněžních tocích (cash flow) a přehled o změnách vlastního kapitálu.

Údaje účetních výkazů se podrobují hlubšímu rozboru, tzv. finanční analýze. Jejím účelem je vyjádřit komplexně finanční situaci a efektivnost hospodaření účetní jednotky, tj.

    - zobrazit úplný vývoj hospodářské činnosti

    - určit příčiny zlepšení či zhoršení tohoto vývoje

    - přispět k volbě nejvhodnějších směrů dalšího vývoje

 

Uživatelé finanční analýzy:

Informace z účetních výkazů a jejich rozbor jsou důležité pro rozhodování celé řady uživatelů.

Jedná se především o :

  - manažéry (řídící pracovníky) firmy, kteří využívají informace pro dlouhodobé i operativní  

     řízení firmy.

  - Investory (akcionáře, společníky), kteří se chtějí ujistit, zda neexistuje riziko ztráty vkladu  

     při bankrotu firmy, zajímá je vývoj zisku a rentability, na nichž závisí výplata podílů a 

     zisků.

 - Banky a ostatní věřitelé, jež zajímá finanční situace firmy kvůli rozhodnutí, zda je účelné 

    podnik úvěrovat a zda je firma schopna splácet úvěr a hradit úroky.

 - Stát a jeho orgány, který musí znát údaje potřebné pro účely statistiky, tvorbu a korekci 

   daňové politiky a kontrolu plnění daňových povinností.

 - Zákazníky, které zajímá dlouhodobé finanční situace firmy, zejména zda bude firma 

   schopna dostát svým dodavatelským závazkům a zda nebudou potíže se zajištěním výroby.

 - Dodavatelé, kteří se zajímají o solventnost a likviditu firmy a o její schopnost hradit splatné 

    závazky

 - Zaměstnance, kteří mají zájem na prosperitě a hospodářské stabilitě svého podniku.

 - Burzovní makléře, kteří potřebují mít informace o finanční situaci firem, jejichž akcie jsou 

    obchodovány na burze.

  - Auditory, účetní znalce, daňové poradce.

 

Charakteristika základních nástrojů finanční analýzy:.

Finanční analýza musí zahrnovat rozbor co nejvíce stránek hospodářské činnosti účetní jednotky. Používají se při tom:

1)      ukazatele absolutní, tj. údaje, které vyjadřují

          a)stav k určitému časovému okamžiku např. stav jednotlivých složek aktiv a pasiv.

          b)objem za určité období např. objem nákladů, výnosů za běžné a minulé období.

2)      ukazatele rozdílové, tj. zjišťování rozdílů dvou absolutních údajů z rozvahy či výkazu zisku a ztráty např. přírůstek nebo úbytek zásob

3)      ukazatele poměrové, tj. podíl dvou absolutních údajů v rámci rozvahy, výkazu zisků a ztrát.

 

Hodnoty těchto ukazatelů se vyhodnocují:

  - srovnáním v čase, tj. vytvořením časové řady jednotlivých ukazatelů daného druhu.

  - Srovnáním v prostoru, tj. srovnáním hodnot ukazatelů a podniků stejného odvětví,  

     srovnatelné velikosti a ve srovnatelném období.

  - Srovnáváním s platem, tj. porovnáním skutečně dosažených hodnot s plánovanými.

  - Srovnáním na základě zkušenosti experta, tj. na základě subjektivní představy analytika, 

      jaké by měly být optimální hodnoty ukazatelů v dané podniku.

 

Pro potřebu účetních výkazů se nečastěji používá dva základní metodické postupy – procentní rozbor a poměrové ukazatele.

Procentní rozbor má nejčastěji podobu podílu jednotlivých položek rozvahy na celkových aktivech a pasivech, nebo podílů jednotlivých položek výkazu zisku a ztráty k tržbám.

Poměrové ukazatele se zjišťují jako podíl dvou položek (ukazatelů) z účetních výkazů, mezi nimiž co do obsahu určitá souvislost. Rozlišují se poměrové ukazatele:

 - podle informačních zdrojů (rozvahové a výsledkové)

 - podle zájemců o výsledky rozboru (např. pro manažery, akcionáře, věřitel)

 - podle vypovídací schopnosti (platební schopnosti a likvidity, výnosnosti neboli rentability,

   aktivity a finanční stability).

 

Analýza finanční situace podniku na základě rozboru rozvahy:

Analýza finanční situace firmy se provádí na základě rozboru rozvahy. Cílem tohoto rozboru je zjistit celkovou finanční situaci firmy, zejména její platební schopnost a hospodářskou a finanční stabilitu.

 

Analýza aktiv rozvahy z hlediska likvidnosti:

Likvidnost vyjadřuje, jak rychle lze přeměnit majetek na hotové peníze.

Z hlediska likvidnosti oběžného majetku se rozeznávají:

   - prostředky 1. stupně, které představují nejlikvidnější majetek a které zahrnují peněžní

     prostředky v pokladně na běžném účtu a obchodovatelné krátkodobé cenné papíry.

   - Prostředky 2. stupně za které se považují pohledávky na pokladně faktur a směnek.

   - Prostředky 3. stupně, jimiž jsou zásoby materiálu, výrobků a zboží.

 

Analýza platební schopnosti a likvidity:

Likvidita vyjadřuje schopnost podniku hradit splatné závazky. Bývá zaměňována se solventností, což je vlastnictví peněz, kterými může firmy okamžitě hradit splatné závazky.

 

Nejvíce se používají tyto tři základní ukazatele likvidity:

     - ukazatel okamžité likvidity (peněžní likvidity) neboli solventnosti

     - ukazatel pohotové likvidity

     - ukazatel běžné (celkové) likvidity

 

Ukazatel okamžité (hotovostní, peněžní) likvidity:

Ukazatel okamžité likvidity vyjadřuje okamžitou platební schopnost firmy, tj. likviditu 1. stupně, která se kryje s pojmem solventnost.

 

Ukazatel pohotové likvidity:

Tento ukazatel pohotové likvidity hodnotí platební schopnost podniku za relativně delší dobu. Je považován za likviditu 2. stupně.

 

Ukazatel celkové likvidity:

Ukazatel celkové likvidity dlouží pro dlouhodobé hodnocení vývoje platební schopnosti firmy.

Je považován za likviditu 3. stupně.

 

Pokud je hodnota těchto ukazatelů menší než doporučené hodnoty, obecně se soudí, že se podnik dostává do platebních potíží.

Chce-li podnik dostát svým závazkům musí vést podrobný platební kalendář, v němž sleduje splatnost jednotlivých druhů a tvorbu pohotových peněžních prostředků. Ukazatelé likvidity jsou využívány hlavně krátkodobými věřiteli podniku.

 

Analýza zadluženosti s finanční stability:

Ukazatele zadluženosti a finanční stability charakterizují strukturu zdrojů financování firmy, která by měla odpovídat složení jejího majetku v rozvaze.

K hodnocení zadluženosti a finanční stability firmy se používá:

    - ukazatel zadluženosti (věřitelského rizika)

    - ukazatel finanční stability, tj. podílu vlastních zdrojů na aktivech

    - procentní struktura pasiv rozvahy v rozděleném na vlastní a cizí kapitál.

 

Ukazatel zadluženosti:

Tento ukazatel vypovídá o tom, v jakém rozsahu používá podnik, při svém financování cizí zdroje. Po vynásobení 100 může být vyjádřen i v procentech. Má hlavně význam pro dlouhodobé věřitele (banky). Obecně platí, že čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je zadluženost podniku ve vztahu k celkovým aktivům a tím je vyšší riziko věřitelů. Příliš vysoký podíl cizích zdrojů omezuje nezávislost firmy, která se stává zranitelnější a dochází k tzv. podkapitalizování (k nedostatečnému podílu vlastních zdrojů na financování činnosti firmy). Věřitelé mají zájem na nižší hodnotě tohoto ukazatele, neboť poskytuje větší jistotu, že v případě likvidace podniku budou jejich pohledávky uspokojeny. Vlastníci mají zájem na vyšší zadluženosti, protože poskytovat větší výnosnost jejich kapitálu.

 

Ukazatel finanční stability:

Udává do jaké míry je majetek podniku kryt vlastními zdroji (vlastním kapitálem). Tento ukazatel zajímá především akcionáře podniku.

Vlastní kapitál je nejdražším zdrojem financováni, a proto krytí majetku převážně vlastními zdroji vede ke snižování celkové výnosnosti vložených prostředků a k překapitalizování (k nedostatečnému využívání cizích zdrojů při financování činnosti).

Snahou podniku by mělo být nalezený optimálního poměru mezi financováním z vlastních a cizích zdrojů.

Lze tedy shrnout že:

  - podkapitalizování se projevuje malým poměrem vlastního kapitálu k celkovému objemu 

    činností podniku, tj. část stálých aktiv je kryta krátkodobými zdroji.

  - Překapitalizování znamená vysoký poměr vlastního kapitálu k celkovému objemu činnosti 

     podniku, tj. podnik používá vlastní zdroje i ke krytí vlastních aktiv.

  -Procesní struktura pasiv vyjadřuje podíl jednotlivých položek pasiv (vlastního a cizího  

    kapitálu) na celkovém objemu pasiv (celkovém kapitálu).

 

Analýza krytí stálých aktivit:

Dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek se v podniku používá déle než 1. rok. V podnicích se proto zjišťuje ukazatel krytí stálých aktiv.

 

Analýza pracovního kapitálu:

Pracovní kapitál se vypočítává jako rozdíl mezi oběžnými aktivy a krátkodobými závazky
Žádné komentáře