Školní stránka

Maturitní otázky - právo

Závazkové vztahy

- podle občanského práva

- podle obchodního práva

- v mezinárodním obchodu

 

Občanské právo – upravuje majetkové vztahy Fyzických a Právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, vztahy vznikají z výsledků duševní tvořivé činnosti.

 

Obchodní právo – upravuje majetkoprávní postavení podnikatelů a vztahy vznikající mezi podnikateli i souvislosti s jejich podnikatelskou činností.

 

Závazkový vztah – vztah, kdy jedna osoba – dlužník – je povinna druhé osobě – věřiteli – něco plnit, dát, konat, zdržet se, strpět.

 

Prvky závazkového právního vztahu:

- subjekty        - účastníci (minimálně dva)

- objekt            - věc, právo, služby, autorská práva

- obsah             - práva a povinnosti účastníků závazkového vztahu

 

Závazky – vznikají především z právních úkonů, zejména ze smluv, ale i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jejich skutečnosti.

 

Obecná práva závazkových právních vztahů je obsažena v obchodním zákoníku. Podnikatelé a výjimečně i občané podléhají režimu obchodního zákoníku:

Pokud problematika není upravena obchodním zákoníkem, řídí se vztahy i v podnikatelské sféře občanským zákoníkem tzv. Duální přístup (Subsidiarita, od roku 1991)

 

1.  Situace – podnikatelé se řídí především obchodním zákoníkem, protože některé pojmy, instituty a právní vztahy občanského zákoníku                 např.             založení obchodní společnosti.

2.Situace – některé pojmy naopak uceleně vymezuje i pro oblast podnikání pouze občanský zákoník. Např. nájemní smlouva.

3. Situace – nejsilnější situace nastává, když obecnou část řeší občanský zákoník a speciální obchodní zákoník ten konkretizuje, doplňuje či řeší jinak, např. smluvní pokuty, společné závazky atd.

Druhy obchodních závazkových vztahů 

1.  Relativní obchody – smlouvy mezi podnikateli, týkající se podnikatelské činnosti – řídí se obchodním zákoníkem.

2.  Absolutní obchody – jsou přesně vymezeny v obchodním zákoníku a řídí se jim bez ohledu na to mezi jakými osobami vznikají např. prodej podniku soukromníkem

3.  Absolutní neobchodí – jsou výhradně upraveny v občanském zákoníku a nehraje roli, zda souvisí s podnikáním či nikoliv např. nájemní, darovací.

4. Fakultativní obchody – obchody, kdy podle zásady smluvní volností se uzavírají smlouvy podle obchodního zákoníku, i když se jedná o vztahy, které se tímto zákoníkem neřídí.

 

Obchodní zvyklosti – mohou mýt různý obsah, pokud zvyklost není dodržena vyvolá to řádné právní důsledky. Nesmějí být v rozporu se zákonem nebo s obsahem smlouvy.

 

Podle počtu subjektu lze závazky rozlišit:

- jednoduché – stranu závazku tvoří jeden subjekt

- společné – stranu závazku tvoří více subjektů, které jsou společně oprávněny nebo povinny

- solidární – subjekty jsou zavázány společně a nerozdílně

- dílčí – subjekty jsou zavázány pouze v rozsahu svého podílu

- nedílné – mohou být splněny jen společnou činností všech spoludlužníků

Závazkové vztahy se zahraničím

- vztahy soukromě právní povahy, v nichž se vyskytuje mezinárodní prvek.

 

Mezinárodní prvek – Právnické osoby nebo Fyzické osoby z jiného

           - právní skutečnost, která nastala v cizině

                       - věc nacházející se v zahraničí

- Existence mezinárodního prvku zapříčiňuje střet vnitrostátní úpravy jednoho státu s úpravou

  druhého státu. K rozřešení situace dochází pomocí rozhodného práva.

- Rozhodné právo – označuje právní řád určitého státu, jímž se bude řídit vztah  

   soukromé prvky.

 

Závazkové vztahy v mezinárodním obchodu

- obchodní vztah, ne němž se podílí alespoň jeden účastník, který má sídlo nebo bydliště na území jiného státu.

 

Právní úprava neobsahuje žádné povinnosti stran zavazující se k určitým dodávkám v určitých lhůtách, kvalitě či za podmínek. V tomto směru se odkazuje na obchodní zvyklosti, obecně zachovávané v mezinárodním obchodě v příslušném odvětví.

Na posuzování těchto vztahů lze český právní řád použít jen tehdy, jestliže závazná mezinárodní smlouva neobsahuje odlišnou právní úpravu. Uplatňuje se zde zásada smluvní volnosti. Všechna zvláštní ujednání musí být obsažena ve smlouvě (např. zákon dalšího vývozu, omezení prodeje, měnovou doložku, výhodný prodej).

 

Účastníkům je umožněno, aby si sami určili právo státu, jímž se má jejich smlouva řídit. Pokud tak neučiní, řídí se jejich závazkové vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádaní daného vztahu. Tato zásada se neuplatňuje u smluv týkající se nemovitosti (řídí se právem místa, kde nemovitost leží). Státy si zpravidla ponechávají možnost vyloučit použití právního předpisu cizího státu (tzv. Výhrada veřejného pořádku) v těchto případech, kdy by se účinky takového použití příčily zásadám právního řádu mezinárodními úmluvami, mezi nimiž má zvláštní význam Vídeňská smlouva. Ta upravuje kupní smlouvy v mezinárodním obchodě. 

 

Žádné komentáře