Školní stránka

Maturitní otázky - právo

Věcná práva

-práva k věcem i zvířatům,

-zajišťují moc osoby nad věcí bez přímé spojitosti s povinností jiné osobnosti,

-cílem je ochrana užívání věcí, které má FO nebo PO, všem ostatním osobám je to jen 

 všeobecně uloženo, že nesmějí zasahovat do cizího věcného práva.

Vlastnické právo

-nejvyšší a úplná moc nad věcí, která je předmětem vlastnického práva. Vlastník má právo se

 svou věcí disponovat a ostatní jsou povinni jeho právo respektovat. Občanský zákoník

 zajišťuje všem vlastníkům stejnou právní ochranu.

Vlastnictví se nabývá: - smlouvou (kupní, směnná, darovací)

                                      - rozhodnutím státního orgánu (např. zrušení SJM)

                                      - jinou skutečností (např. vydržením)

-smlouva k movité věci nemusí mít písemnou formu a vlastnictví přechází na nabyvatele

 převzetím věci,

-smlouva o převodu nemovitostí musí být písemná a vlastnictví přechází vkladem do katastru

 nemovitostí,

-vlastnické právo je omezeno sousedským právem, vlastník musí dbát, aby neobtěžoval

 sousedy (např. hlukem, zápachy, odpady, stíněním).

-vlastník je povinen umožnit vstup na svůj pozemek, případně stavbu, jestliže to vyžaduje

 údržba sousedova pozemku či stavby.

Vyvlastnění

-proti vůli vlastníka může stát, jeho věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit na základě

 zákona o veřejném zájmu za náhradu.

Právo dědické

-je souhrn právních norem, které upravují přechod majetku zemřelé osoby na její právní

 nástupce-dědice.

-dědit mohou osoby fyzické i právnické.

-vlastnické právo přechází na dědice již dnem smrti zustavitele, nedědí-li žádný dědic: připadá

 pozůstalost státu.

 majetek dědí:  - ze závěti

                          -  ze zákona

                          -  z obou dvou důvodů

-platná závěť se zřizuje formou notářského zápisu nebo jí může zustavitel pořídit sám  

 způsobem uvedeným v zákoně (datum, podpis, svědci)

Dědění ze zákona:

-ze zákona dědí blízké a příbuzné osoby podle stanoveného pořadí dědických skupin:

1) stejným dílem dědí zustavitelovi děti (manželské i nemanželské a manžel/ka)

2) nedědí-li potomci, dědí ve 2 skupině (manžel/ka, zustavitelovi rodiče a osoby, které žili

    se zustavitelem nejméně i rok ve společné domácnosti), všichni stejným dílem, ale manžel/ka 

    nejméně polovinu.

3) nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve 3 skupině (zustavitelovi sourozenci a osoby

    žijící jeden rok ve společné domácnosti)

4) nedědí-li se podle 3. skupiny, dědí prarodiče, nebo jejich děti.

-potomci jsou tzv. neopomenutelní dědicové, dědí-li se ze závěti musí nezletilí potomci dostat

 alespoň tolik, kolik by dědili ze zákona a zletilí alespoň polovinu dědického podílu ze 

 zákona

-zustavitel může své potomky vydědit ze závažných důvodů uvedených v občanském

 zákoníku

-se zděděným majetkem přijímají dědici i dluhy,ale jen do výše zděděného majetku,

-dědic může dědictví odmítnout

Spoluvlastnické právo

Spoluvlastnictví

 -věc ve společném vlastnictví dvou a více osob.Rozlišujeme:

1) Podílové spoluvlastnictví

-je dána velikost podílu (1/2,1/4,1/8) – spoluvlastník může volně přenést svůj podíl na blízké

 osoby:-příbuzní v přímé linii (manžel/ka, rodiče, prarodiče, děti, vnuci, pravnuci,

 sourozenci),

-spoluvlastníci mají předkupní právo,

-podílové spoluvlastnictví vzniká především při dědění, smlouvou, zhotovením věci, rozhodnutím soudu, vydržením, ze zákona,

-velikost podílu je určena a ke svému podílu má spoluvlastník dispoziční právo,

2) Společné jmění manželů

-zákon vychází ze zásady rovnosti manželů (SJM)

-v SJM mají manželé majetek získaný za trvání manželství s výjimkou věcí, které některý

 z manželů: –  dostal darem,

                     zdědil,

                    slouží výhradně k jeho osobní potřebě,

                    získal v restituci.

-během manželství mohou uzavřít dohodu písemně ve formě notářského zápisu, kde rozšíří

 nebo zúží obsah SJM (Předmanželská smlouva)

-společný majetek při počátku podnikání lze použít jen se souhlasem druhého manžela,

-běžné záležitosti si každý z manželů vyřizuje sám,

-k záležitostem nikoliv běžným je potřebný souhlas druhého manžela (půjčka, úvěr)

-pokud má jeden z manželů dluh, pohledávka věřitele může být uspokojena i z majetku SJM,

-SJM zaniká zánikem manželství a vypořádá se rozdělením majetku:

- dohodou                                                                                                          

- rozhodnutím soudu

- ze zákona

-ze zákona dochází k vypořádání tehdy nedošlo-li od zániku SJM k vypořádání,

-majetek se rozděluje tak, že každému patří věci, které výlučně užívá a ostatní věci se dělí na stejné podíly.

Věcná práva k cizím věcem

1) věcná břemena !pouze nemovitosti!

- omezuje vlastníka nemovitosti ve prospěch někoho jiného. Vlastník je povinen něco strpět, 

 něčeho se zdržet, nebo něco vykonat. Věcná břemena vznikají smlouvami nebo v dědickém

 řízení zanikají pís. smlouvami, rozhodnutím příslušného orgánu, nebo ze zákona. K právní

 účinnosti vzniku a zániku věcných břemen se vyžaduje vklad do katastru nemovitostí.

2) zástavní právo !movitosti i nemovitosti!

-zástava je věc určena k zajištění pohledávky. Umožňuje věřiteli domáhat se uspokojení své

 pohledávky, jestliže dlužník nesplní svůj dluh. Vzniká písemnou smlouvou. Movitá zástava

 se dává k uschování, zastavení nemovitosti – hypotéka, se vkládá do katastru nemovitostí.

3) zadržovací právo !pouze movitosti!

-je jednostranný právní akt,

-věřitel může k zajištění své peněžité pohledávky zadržet movitou věc dlužníka, dokud

 dlužník nezaplatí a pokud neposkytne jistotu,

-věřitel musí mít věc u sebe (např. autoopravna – opravené auto)

Držba (držení věci)

Dělí se na :     vlastníka (držitele)

    oprávňeného držitele

    neoprávňeného držitale

-je faktické ovládání věci, osoba má k věci vlastnické právo, nebo není vlastníkem věci, a pak

 rozlišujeme držbu oprávněnou, anebo neoprávněnou.

-oprávněný držitel je ten, kdo věří, že mu věc po právu patří např., že jí koupil a neví, že

 prodávající není vlastníkem, nebo nepravý dědic,

-při vydávání věci vlastníkovi má nárok na náhradu nákladů, které na věc účelně vynaložil,

- oprávněný držitel nabývá vlastnického práva tzv. vydržením – to znamená dlouhodobou

 oprávněnou držbou u movitých věcí po třech letech, u nemovitostí po deseti letech,

-neoprávněný držitel je povinen vydat věc vlastníkovi a nahradit mu škodu, jestliže vznikla.

Žádné komentáře